Anglické slovo „litigious“ není z těch, která bychom měli v aktivní slovní zásobě, pokud aspoň trochu ovládáme angličtinu. Proč taky. Má zhruba dva významy: „svárlivý“ či „hašteřivý“ a „často se soudící“. Tou první vlastností Češi až tak nevynikají, tomu druhému v češtině dokonce chybí jednoslovný ekvivalent. Každý se u nás právníkům a soudům raději širokým obloukem vyhne, pokud to jde.
Řada z vás to jistě někdy viděla na vlastní oči: placatou zemi, uspořádanou do přísně racionálního řádu říčních kanálů, určených k přepravě sýru gouda a tulipánů tam a zase zpátky. Strohou cihlovost jejích měst a absenci kopců aspoň na úrovni našeho Řípu. Jako vzpomínka na divokou přírodu zůstali obří pavouci, pletoucí své sítě ze zábradlí četných mostů přes městské grachty. Je to země roztomilých, poťouchle výstředních tradic, v níž se polovina Evropy učila kouřit marihuanu. Pyšní se svobodomyslností a individualismem.
Lichtenštejnsko je podivuhodná „země“ – chce se člověku drze napsat. Rozlohou je totiž menší než Brno a má méně obyvatel než Chomutov. Její nejvyšší vrcholky ovšem svou nadmořskou výškou citelně převyšují nejvyšší špičky Čech a na západě jako přirozená hranice zemi od Švýcarska odděluje řeka Rýn.
